Do jakési židovské obce v Polsku přichází zázračný rabín, který má schopnost navracet slepcům zrak. Do Chelowky - což je jméno té obce - proudí ze všech stran lidé stižení očním neduhem - a tak se prašnou cestou ubírá také Leib Schekel. Jeho oči jsou zastíněny zeleným štítkem, v ruce drží slepeckou hůl. Potká ho známý: "Oj, Leib Schekel, oni jdou do Chelowky?" - "Ano, jdu k rabínovi do Chelowky." - "Co se jim to, chudáku, stalo s očima?" - "S mýma očima? Co by se mělo stát s mýma očima?" - "Kdyby měli oči, nechci to zakřiknout, zdravé a do stovky, proč by teď šli s holí do Chelowky?" Leib Schekel potřese hlavou: "Protože člověk by mohl, nedejbože, až do stovky zůstat hlupákem. Copak to nechápou? Až před ním budu stát, před velkým a ušlechtilým rabim, oslepnu a on ze mne udělá vidoucího."
A tak je to i s pravým uměleckým dílem. Oslňuje člověka až k slepotě a činí jej vidoucím.
(Hermann Broch, "Několik poznámek k problému kýče")
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat