Mecenáš Hlávka jednoho večera

Mecenáš Hlávka jednoho večera, jda do své kavárny na nábřeží, spatřil na rozvodněné jarní řece tonoucího rybáře. Starší již muž, vysláblý chladem, námahou a chudobou, zápasil marně s proudem, strháván i se svou převrženou loďkou blíž a blíže k hučícímu splavu. Přihlížející Pražané soudili, že zde, za touto hranicí, čeká nešťastníka jistá smrt. Mecenáš Hlávka však mocným rozmachem odstrčil několik škarohlídů, přistoupil k zábradlí, vyňal z kapsy hrst mincí, mezi nimiž nacházelo se i několik bankovek, hodil je tomu chudákovi a pokračoval rázným krokem v cestě do kavárny. Na okamžik se však zamyslel: byl onen obnos dostatečný? Nu, my křesťané řekli bychom si v takové chvíli: každý obnos je dostatečný, je-li podán v dobré vůli a s čistým srdcem.

(I. Wernisch, Doupě latinářů)

Kamenné roucho

Nikdo nezná pravé jméno zenového mistra, kterého nazývali Mnichem kamenného roucha. Žil sám v blízkosti Hakuinova chrámu a čas od času velkého učitele navštěvoval.
Byl osamělý a tak chudý, že dokonce nevlastnil ani mnišské roucho. Za chladných nocí pochodoval kolem své chatrče a nosil velký balvan, aby se zahřál. Proto mu místní lidé začali říkat Mnich kamenného roucha.
Později mnich zmizel. Nikdo neví, kde zemřel, ale kámen, který nosíval, stále ještě trůní před jeho chatrčí.