Ale současně s tím se "estetický požadavek" omezuje na pouhý efekt, dokonce je jím přímo definován. Jestliže efekt víry spočívá v milosti spásy, která je člověku udílena jen jako logická možnost a připravenost na nekonečnou pouť duše, pak pro toho, kdo má místo víry jen důvěru ve slovo, je efekt milosti jakousi přímou odměnou, která má bezprostřední, výlučně pozemskou souvislost s jeho konáním. A nejinak je tomu v ostatních hodnotových systémech: nekonečný cíl, to vskutku estetické, iracionální, co se automaticky jeví jako pouhý "účinek" eticky dobrého jednání, jako v pravém smyslu vedlejší efekt, "bohatství" pro obchodníka, "krása" pro umělce, toto čisté iracionálno je tak povýšeno na racionální cíl: a právě v tom spočívá podstata imitačního systému, který se od původního hodnotového systému zdánlivě nijak neliší, a přesto vůči němu stojí v přímé opozici. Vždy je to systém nápodoby, ať už jde o systém finančního makléře implantovaný do systému obchodníka, o systém snobismu, který pronikl do feudální společnosti, nebo o imitační systém kýče uvnitř hodnotového systému umění, všechny jsou, byť v menším provedení, obrazem systému Antikrista.
(Hermann Broch, "Zlo v hodnotovém systému umění")
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat