"Vše podstatné, co se mi přihází a dává mému životu báječný obsah - setkání s milovaným člověkem, pohlazení po kůži, pomoc v nouzi, měsíční svit v očích, projížďka na plachetnici po moři, radost z dítěte, mrazivý pocit z krásy - to vše se odehrává zcela mimo čas. Zda se s krásou setkám na vteřinu nebo na sto let, je totiž lhostejné. Blaženost nejen stojí vedle času, ale také ruší známost, kterou s ním má život."

(S. Dagerman: "Naše potřeba útěchy je neukojitelná")